středa 7. května 2008

Recept na sentiment

Dneska jsem šla bruslit a před domem na lavičce seděl s naší sousedkou kluk... koukám na něj, on na mě... známý obličej, kam se zařadit?

Pak jsem ho identifikovala. Moje láska ze základky. Tedy platonická. S ním jsem poprvé tančila opravdový ploužák.. víte, jak to myslím... tělo na tělo. Bylo to v šesté nebo sedmé třídě a dost dlouho jsem z tohohle kluka byla mimo. Bohužel mám dar zamilovat se pokaždé do někoho, kdo se ke mně naprosto nehodí. Tohle byl těžký frajer s podivnou historií, no prostě... kolečko do čtverečku nenapasujete...

Teď tu seděl s mojí šestnáctiletou sousedkou. Rozpačitě jsme se na sebe usmívali. Sousedka kouřila hrajíc velkou. „Jdeš bruslit?“ ptal se duchaplně. „Ne, jdu na poštu,“ odpověděla jsem a dopnula brusle. Slušelo mu to pořád stejně, to by člověk vyletěl z kůže z těchhle chlapů.

Je to sranda, takové setkání :o)

3 komentáře:

kaača řekl(a)...

:) já sem včera taky potkala svou velmi platonickou lásku za základky.. teda jednu z mnoha, ale jednu z těch velikejch :D a taky mu to pořád moc sluší, akorát ani nevim, jestli mně poznal.. no co, nějak mi to nebere, chodim teď s jeho spolužákem ze základky :D

Peťa řekl(a)...

Někdy se zkrátka zadaří...Já měla minulý týden ve znamení setkání. Potkávala jsem absolutně náhodně své staré (a ještě starší) přátele, kteří vesměs mým životem jen narychlo prošli, a pak zase o dům dál.
Náhoda??

Blanička řekl(a)...

Nu, já jsem nikoho nepotkala, zato jsem byla v pondělí na fss a šla jsem na záchod a hned jak jsem vešla, tak mi přišlo něco špatně. Vedle klasické přívětivé kabinky byla mušle... Tak jsem tam na ni koukala a říkala si, kde se stala chyba a vzhledem k tomu, že mušle nic ale vůbec nic neřekla, vyšla jsem ven a vedle dveří byl černý panáček. Nu... tak jsem šla hledat panenku:)