Představte si, že...

sedíte v hospodě s kamarádem. Pijete kafe, jíte pizzu, povídáte si. Tu začne z reproduktorů hrát lambáda. Kamarád vyskočí a začne se svůdně vlnit kolem věšáku na kabáty...

půjčíte si na přehradě šlapadlo. Zajedete do opuštěné zátoky a na břehu spatříte dívku s rybím ocasem, přehradní vílu. Sedí tam, zpívá a češe si zrzavé vlasy.

sedíte v aule a posloucháte přednášku o Hegelovi. Když hodina skončí, učitel si nasadí křídla a odlétne otevřeným oknem pryč.

jedete nacpaným vlakem, stojíte v uličce... náhle tunel... a když vlak z tunelu vyjede, kufry pryč, kabelky pryč a všichni cestující jsou úplně nahatí.

sedíte v šalině a proti vám pán v brýlích, s mrožím knírem a bradkou. Když se podíváte pozorněji, zjistíte, že je to Tomáš Garrigue Masaryk.

čekáte na autobus a s vámi tam čeká někdo cizí, kdo se vám hrozně moc líbí. A vy jdete za ním a řeknete mu to.

na vaší vlastní svatbě partner místo ano řekne ne.

stojíte v koupelně a soustředěně se líčíte. Najednou na vás váš obraz v zrcadle mrkne a usměje se.

ráno se probudíte ve své posteli nazí vedle cizího nahého člověka a ani jeden nevíte, co se stalo.

vaše WC začne mluvit.

Když se z člověka stane PULtitulEC

Nejvděčnější téma včerejšího večera: chlapské chlupy. Holit? Neholit? A jaký deodorant po holení použít, aby to neštípalo? Zjistilo se, že dobrovolnice v Ratolesti jsou spíše jeskynní divoženky, kdežto dobrovolníci jsou... hoteloví frikulíni, řekněme :D Jinak řečeno: zatímco holky při pouhé představě chlupů téměř omdlévaly rozkoší, pánský názor zněl jasně ve prospěch pokožky a la oškubané kuře. No zajímavé to bylo. V kapse dnes nalezený účet vykládá pohádku o třech lahvích vína. Fotky látají místa, kde se paměť trhá. To zas bylo veselo na Starém bělidle :D

Závěry z pozorování u Modré růže a jiných píp

I z jemňoučké slivovice je mi špatně.
U kudrnatých lidí poznáte vztek tak, že se jim narovnají vlasy a zvlní proužky na košili.
U holohlavých lidí poznáte vztek tak, že ty kudrnaté začnou mlátit.
Nikdy nevěřte anketám v novinách.
Tatarský biftek už od pohledu není mé oblíbené jídlo.
Čím víc chcete ve fotbálku vyhrát, tím míň se to daří.
Vypáleného cejchu se lidi nezbavili celý život; myslím, že ani „mateřské znamínko“ od doutníku nezmizí.
Studenti češtiny a žurnalisté mají z celého národa největší aktivní znalost sprostých slov.
Citová korupce je, když oslovujete děkana „ahoj, lásko“.
Na to, aby se spikly proti mužům, stačí ženám znát se 30 vteřin čistého času.
Podle nových výzkumů činí jistá skupina 10-20% populace, podle toho, kolik lidí sedí u stolu.
Když jdu spát střízlivá v půl čtvrté ráno, stejně jsem po probuzení jak po opici.
Muž je nejrozkošnější v momentě, kdy se souká pod fotbálkem a dělá haf, haf.
Zmínkou o benátském přízvuku nebo vietnamském milenci některé lidi spolehlivě vytočíte.
Obyvatelé Jindřichova Hradce mezi rybníky neumístí fotbalovou branku; proto fandí Slávii.
Ema mele maso. Ema mele mámu.

Z hlavy holubník

Jak se teď učím literaturu a čtu o životních cestách všech těch Šafaříků, Neumannů, Čapků, Šaldů, Kunderů... je strašně suché a nudné drtit se zpaměti, kdo se kde narodil a co napsal a do jakého směru to spadá. Představuju si, jací byli ti spisovatelé jako lidé a jestli znám nějaké jim podobné. Jestli byl třeba S.K.Neumann něco jako Andreas. A jestli F.X.Šalda náhodou nemá něco společného s PP. Jestli Mácha nebyl trochu jako Lukáš a jestli Blanka jde přirovnat k Němcové...

Představuju si, jak museli všichni strašně pařit, a napadá mě, jestli ty párty byly něco jako naše akce na Vrázově nebo s ratolesťákama. Jestli taky znali hru „macháčka“ a kolik holek připravil Karásek ze Lvovic o věneček. A jak moc to myslel Hašek vážně se svou Stranou mírného pokroku. Čemu ti lidi věřili a o čem si mysleli, že je blbost, co snídali a co dělali v neděli odpoledne.

A taky by mě zajímalo, jestli znám nějaké lidi, o kterých se v budoucnu bude učit. No prostě myšlenky úplně jinde, než kde by měly týden před státnicemi být, dejte mi někdo facku... :)

Recept na sentiment

Dneska jsem šla bruslit a před domem na lavičce seděl s naší sousedkou kluk... koukám na něj, on na mě... známý obličej, kam se zařadit?

Pak jsem ho identifikovala. Moje láska ze základky. Tedy platonická. S ním jsem poprvé tančila opravdový ploužák.. víte, jak to myslím... tělo na tělo. Bylo to v šesté nebo sedmé třídě a dost dlouho jsem z tohohle kluka byla mimo. Bohužel mám dar zamilovat se pokaždé do někoho, kdo se ke mně naprosto nehodí. Tohle byl těžký frajer s podivnou historií, no prostě... kolečko do čtverečku nenapasujete...

Teď tu seděl s mojí šestnáctiletou sousedkou. Rozpačitě jsme se na sebe usmívali. Sousedka kouřila hrajíc velkou. „Jdeš bruslit?“ ptal se duchaplně. „Ne, jdu na poštu,“ odpověděla jsem a dopnula brusle. Slušelo mu to pořád stejně, to by člověk vyletěl z kůže z těchhle chlapů.

Je to sranda, takové setkání :o)

Výprava na Ivančenu

První letošní výprava :o) Víc fotek tady.

Prvomájový

L: jaký je 1.máj?
P: svátek práce... učím se na státnice a uschnu... a u tebe??
L: stejné :)
P: takys nebyla dnes políbena??
L: ne, sice jsem byla celý den s roverama, ale nenapadlo to žádného. Zato je napadlo koupit si plastikové pistolky, koženkové kovbojské klobouky a projet se na malých dětských motorkách.
P: měla bych být asi překvapena, ale... nikdy nevyrostou..
L: myslím, že dám tenhle hovor zas na blog
P: zase? Ty chlapi si budou myslet, že je fakt nemáme rády...
L: ale neeee.... milujeme je... před chvilkou jsem v televizi slyšela citát... lepší je ženy rozčilovat než nudit ;)
P: na tom něco je... ale zase lepší je se s muži milovat než je ohrožovat létajícím nádobím
P: tohle je něco jako mantra, takové moje knowhow