Dneska se Vanesa vzbudila s jasným cílem nejít dopoledne do tělocviku a odpoledne do břišních tanců: „Lindýýý, mám rýmu, napíšeš mi omluvenku?“ Mávala kapesníkem a snažila se vydolovat z nosu aspoň gram soplu.
Podezíravě jsem se na ni podívala. Vypadala naprosto zdravě. „Hmmm...“ získávala jsem čas. Abych ji neosočila ze lži neprávem, rozumíte.
„Já jsem už včera trochu posmrkovala a teď mám rýmu a v těláku se zpotím a nachladím a budu nemocná, tak mi radši napiš omluvenku,“ pokračovala v přesvědčování. Evidentně měla útok promyšlený. Správná ženská. Jenomže já jsem taky ženská a navíc učitelka.
„Myslím, že ti nic není.“
Vrhla po mně zlý pohled. „Mám rýmu, tak mi napiš tu omluvenku!“ A bylo to. Konflikt. Kdo z koho. Nemám to ráda, vážně ne, ale ve třetí třídě je na ulívání trochu brzo.
„Uděláme to tak. Teď budeš normálně cvičit a když dojdeš a bude ti špatně, tak zůstaneš ležet v posteli a nepůjdeš do břišních ani ven.“ Chabý pokus o kompromis, no jo.
Nebudu vás napínat. Když viděla, že mě nezlomí křikem, začala házet věcmi. Fakt to bylo divoké. Kuchyní letěl kartáč na vlasy, miska a nakonec telefon. Přemýšlela jsem, že se zabarikáduju v pokojíku, ale to už třískly dveře a milá sestra byla v tahu. Tak nevím, no. Doufám, že nás nezačne mlátit.
5 komentářů:
lool, to musi byt radosti doma.:D Ta dnesni mladez...:)
Vaneska přesně ví, co chce:)
Jana
Lindo, zkroť si to tam:))))
říkáš třetí třída? :-O drsná vaneska, u nás by asi skončila přehnutá na koleni s bolavou prdkou
Ono nemá moc smysl řešit něco s člověkem, který je v afektu, navíc když je to ještě děcko :o)
Ale pak odpoledne jsme si to vyjasnily poměrně v klidu, takže dobré :o)
Okomentovat