U domu zastavila dodávka. Otevřely se dveře. Řidič přeletěl pohledem okolí – žádní fízlové, žádná avizovaná černá Mazda. Pardálím skokem přistál na zemi; pozorný sledovatel by mohl na desetinu vteřiny zahlédnout za pasem jeho pracovních kalhot pistoli Magnum 357. Otevřel zadní dveře dodávky a zdánlivě znuděně přerovnával zboží. Tak kde je sakra ten člověk? Má chodit přesně, takhle jenom zbytečně riskují.
Zaskřípaly jakési vchodové dveře. Zbystřil. Z paneláku vyhopsalo dítě a mířilo k němu. Věnovalo mu jenom krátký pohled a pak upřelo zrak do temnoty chladicího boxu. Ať se neposlintáš, parchante, pomyslel si. „Edentortsinfonyje,“ zabreptalo dítě a natahovalo k němu ruku se zahřátými penězi. Nesnášel teplý kov. „Cože?“ zeptal se lhostejně. Dítě opakovalo svůj rébus. Nakonec pochopil, že žádá jeden dort Symfonie, a podal mu ho. Odešlo spokojeno s nákupem. Ale kde je krucifix ten chlap?
Přišel na poslední chvíli. Měl černé brýle, blbec, asi chtěl být nenápadný a neidentifikovatelný; k smíchu v tomhle maloměstě, kde každý pozná každého podle chůze...
Směnili plyšovou kachničku s naditým bříškem za svazek modrých bankovek. Brejloun odešel rádoby ležérním krokem, kachnu plnou cracku v ruce. Peníze řidič zastrčil pod kobereček na podlaze u spolujezdce. Ještě jeden obchod na druhé straně města a hotovo. Upravil si revolver, který ho tlačil, a nastartoval.
A jak jste si jako mysleli, že Family Frost prosperuje?